Subscribe

Odpůrci odporu

Dalších 120 druhů [1] dnes vymřelo; byly mými příbuznými. Nebudu sedět a čekat, až se každý poslední kousek tohoto živého světa rozpadne. Budu bojovat jako o život pro ty příbuzný, kteří stále zůstávají, a chci, aby všichni, kteří mají zájem, byli se mnou. Mnozí z nich jsou. Ale mnozí nejsou. Někteří z těch, kteří nejsou, jsou ti, jež to skutečně z nějakého důvodu nezajímá. Já se o ně strachuji. Ale více se bojím o ty, kteří se starají, ale kteří se nerozhodli bojovat. Poměrně velkou skupinou těch, kteří se starají, ale kteří se rozhodli nebojovat tvrdí, že volba životního stylu je jediná možná reakce na vraždu planety. Všichni nesou stejné základní poselství – a často používají přesně ta samá slova. Odpor není možný. Odpor nikdy nefunguje.

Mezitím dnes vymřelo dalších 120 druhů. Byly to mí příbuzní.

Jsou pochopitelné osobní důvody, proč chtějí věřit v neporazitelnost represivního systému. Pokud můžete přesvědčit sami sebe, že systém je neporazitelný, není žádný důvod, abyste dělali často namáhavou, často i nebezpečnou, vždy nezbytnou práci k organizaci, přípravě a pak vlastně demontáži tohoto (nebo jiného) represivního systému. Pokud můžete sami sebe přesvědčit, že systém je neporazitelný můžete si pro sebe dopřát pohodlí, s plným uspokojením tak, jak je to jen možné v mezích utlačovatelského systému, zatím co dovolujete utlačovatelskému systému pokračovat. Jsou zde jistě pohnutky, které ti u moci chtějí, abychom viděli, jak jsou neporazitelní. Hanebné systémy, od těch nejjednodušších až po ty sofistikované, od rodinných k sociálním a politickým a náboženským fungují nejlépe, pokud oběti a pozorovatelé dohlížejí na sebe samé. A nejlepším způsobem jak donutit oběti a pozorovatelé dohlížet na sebe samé je pro ně osvojit si představu, že tyrani jsou neporazitelní, ještě lépe, donutit je pokusit se dohlížet na každého, kdo ohrožuje narušení stabilní trojice tyran/oběť/pozorovatel.

A mezitím vymřelo dnes dalších 120 druhů.

Ale ti, kteří věří v neporazitelnost pachatelů a jejich systémů jsou mylní. Systémy útlaku jsou vytvořeny lidmi a mohou být zastaveny jen lidmi. Ti u moci nejsou nadpřirození nebo nesmrtelní a mohou být svrženi. Lidé s mnohem menšími prostředky, než čtenáři Orion bojovali proti systému nadvlády a vítězili. Neexistuje žádný důvod, proto, aby zbytek z nás nemohl udělat totéž. Ale odpor začíná vírou v něj, ne vymlouváním se. A už vůbec ne pokoušením odrazováním druhých.

Historie poskytuje mnoho příkladů úspěšného odporu, stejně jako aktuální dění. Irští nacionalisté, abolicionisté, sufražetky – mohu doplnit zbytek tohoto sloupce s příklady. Nedávnému Hnutí za emancipaci delty Nigeru (MEND) se podařilo skrze útoky na ropovody a únosy ropných dělníků, zastavit až 40 procent ropného průmyslu v Nigérii a některé ropné společnosti dokonce byly považovány za vytlačené z regionu. Pokud ti z nás, kteří jsou hlavními poživateli tohoto globálního systému vykořisťování, mají jedno procento odvahy a odhodlání pro krajinu a kumunitu (1), mohli bychom být stejně efektivní, ne-li víc. Máme mnohem více prostředků, které máme k dispozici a to nejlepší s čím můžeme přijít je kompostování? Svět je zabíjen a mnoho environmentalistů si stále myslí, že jízda na kole je nějaká odpověď?

Někteří lidé tvrdí, že odpor nemůže nic dokázat, pokud bychom nejprve změnili základní kulturu; změna kultury je poté tím, kde skutečná práce musí zklamat. Ponecháme-li stranou fakt, že někdy lidé, organizace a instituce jsou jen špatné a musí být zastaveny – nacisti se dostavují na mysl, stejně jako KKK (Ku-klux-klan) na vrcholu své moci, loupeživí rytíři (2), atd. -, důležitějším bodem je to, že odpor a práce pro kulturní změny nejsou v žádném případě vzájemně vylučující se, ale spíše jsou hluboce doplňující, což dělá stížnosti od lifestylistů o to víc nesmyslný. Nesnažím se jim zabránit v zachování osiva nebo sekání kosou; jen jsem řekl, že tyto činnosti jsou nedostatečné k zastavení této kultury, která zabíjí planetu.

Ano, zde absolutně musí být vytvořeny nové kultury s novými hodnotami (nebo, skutečně desítky tisíc kultur, z nichž každá vznikne z její krajiny, včetně opětovného výskytu dochovaných původních kultur) (2). Ale lidé podílející se na této kulturní tvorbě, musí vidět sami sebe jakou součást hnutí odporu, který podporuje a povzbuzuje činnost proti silám, které roztrhávají planetu nebo aspoň, že nebudou aktivně odrazovat organizovaný odpor, pokud je téma vyzvednuto. Jinak to hezké, nová kultura je utopie, odpojená od všeho ve skutečném, duchovním světě, neschopná být někdy efektivní a nakonec privilegovanou. Maud Gonne, pro příklad, byla důvěrně zapojena do gaelského obrození, propagace literatury a zachování jazyka. Také dělala oporu vězňům, pracovala s Land League, a byla sama zatčena. Málem zemřela na hladovku a získala některá základní práva pro irské vězně během procesu (a její syn Seán MacBride se nakonec stal náčelníkem štábu IRA, pomohl založit Amnesty International, a v roce 1974 získal Nobelovu cenu za mír). Je urážlivé k její památce a k památce mnoha dalších statečných lidí výslovně uvést, že odpor nefunguje. Samozřejmě, že funguje. Ale lidé to vlastně musí udělat, i když je to běh na dlouhou trať.

Proč dokonce ti, kteří si říkají environmentalisté, nemluví o tom, co je třeba, aby se stalo k záchraně této planety? Spalování fosilních paliv, například, musí přestat. O tomto není možné vyjednávat. Nemůžete jednat s fyzickou realitou. Nezáleží na tom, jak a proč se to spalování zastaví. Je třeba přestat. Musíme to zastavit – je třeba, abychom to přestali dělat sami, a je třeba zastavit další, zejména obří korporace aj., aby to dělali také.

Musíme organizovat politický odpor. Síly musí být pojmenovány a rozebrány systematicky. To zahrnuje společnou akci, kteréhokoliv druhu, která je považována za nezbytnou. Zatímco přední akcionisté rozebírají systémy moci a snaží se bránit divočinu, kultura odporu poskytuje loajalitu a spolupráci a materiální podporu, stejně jako budování alternativních institucí – od prostředků přináší spravedlnost do ekonomických systémů, do řetězců potravinové podpory, do škol, do nových literárních forem – toto se může přebrat, když systém zkolabuje. Stejné kroky byly podniknuty v hnutí odporu kdekoliv – španělští anarchisté, američtí vlastenci. Není to koncepčně těžké.

Ale namísto podpory nezbytnosti akce (a my ještě ani nejednáme o tom, jakou podobu by měla mít akce nebo ne) nebo přinejmenším nepokoušení se odradit akci na každém kroku, tak environmentální hnutí trvá na tom, že pouze osobní změny životního stylu jsou možné. Žádné jiné utlačované skupiny v historii nepřijaly takové stanovisko. Právě nyní malá skupina napůl hladových, chudých lidí v Nigérii srazila ropný průmysl v této zemi do kolen. Pamatují si, jaké je to milovat svou krajinu a svou komunitu – možná proto, že se netopí v zásadách, ale topí se v toxickém kalu těžby ropy. Je to tím, co se musí stát, než se environmentalisté v USA (Evropě) začnou bránit?

K ropnému průmyslu MEND řeklo: „Musí být jasné, že nigerijská vláda nemůže chránit své zaměstnance nebo jmění. Nechte naší zemi, dokud můžete nebo v ní zemřete.“ K dispozici je více odvahy, integrity, inteligence a pragmatismu v tomto prohlášení MEND, než v jakékoliv prohlášení, jaké jsem kdy četl o nějakém americkém (evropském) environmentalistovi, včetně sebe samotného. Musíme přijmout fakt, že vyzvednutí tohoto prohlášení (připravenost o tom jednat) může být nutné pro zachování živé planety.

Někteří lidé mohou být ochotni vzdát se zachování života na této planetě bez odporu. Nejsem jeden z nich.

Poznámky:

[1] Dnes už je to podle oficiálních statistik Programu OSN pro životní prostředí na 200 druhů zabitých za den.

(1) Komunita ne jen jako lidé žijící tváří tvář, ale kumunita jako přírodní společenství, jehož jsme neoddělitelnou součástí – lidé a ostatní druhy.

(2) Loupeživí rytíři – http://en.wikipedia.org/wiki/Robber_baron_(industrialist)

(3) Derrick zde má na mysli především kultury domorodých obyvatel, kteří mají úplně jiný vztah k sobě a ke krajině, jak sám řekl: „Domorodí obyvatelé mají úplně jiný vztah k sobě a ke krajině, založený na vnímání přírody jako sestávající z bytostí (včetně lidí), se kterými chtějí vstoupit do vztahu, ne objekty k vykořisťování. Toto vím také: ti, kteří ochraňují krajinu, kterou milují, ochraňují krajinu, kterou milují, a ti, kteří krajinu ničí, ji nemilují, jinak by ji předci neničili.“

Originally posted at http://puntickovanichrobaci.blogspot.cz/

Filed in čeština
No Responses — Written on March 2nd — Filed in čeština

Comments are closed.